SVETSKÉ LISTY home page SECULAR LETTERS
O nás Klerikalizmus Rôzne Názory ENGLISH 
Múdrosť a tolerancia sú dve najdôležitejšie cesty k slobode
 
 
 
Príklady iných
Francie 100 let bez duchovních parazitů

Sto let uplyne v pátek ode dne, kdy Francie zákonem zrušila povinnost státu platit mzdy duchovním a pod státní správu převedla i kostely. Od tohoto pokrokového tahu z roku 1905 se však situace prý změnila, a po změně směrnice volá třeba i pravicový ministr vnitra Nicolas Sarkozy.

Zbavení se tributu ve prospěch fráterů, kteří podle mnoha ateistů jen parazitují na společnosti, má za následek, že církevní hierarchie od té doby žije z darů a jiných příjmů. Stát hradí jen náklady na opravu některých církevních budov, které vlastní a které církve za poplatek využívají. Důsledná odluka církve od státu je ve Francii považována za jeden z pilířů republiky. Proti odluce krutě brojila zejména katolická církev, která platí za největšího vlastníka nemovitostí na světě.

Kromě zrušení financování církví ze státních prostředků odmítl zákon náboženský prvek v celém systému veřejné správy. Na státních školách a v úřadech se proto nesmějí nosit islámské šátky, viset kříže, nebo vyučovat náboženství, včetně nepovinného. Paříž v roce 1904 přerušila diplomatické styky s Vatikánem a o rok později vyhlásila zákon, který dovoluje církvím fungovat jen jako kulturní sdružení za účelem kultu.

Zmírnění napětí mezi Paříží a Svatým stolcem nastalo v roce 1920, kdy byly obnoveny diplomatické styky. Církevním školám byla pak roku 1958 přiznána státní podpora, jako dalším typům státních a soukromých škol. Na území Alsaska a Lotrinska platí dál napoleonské konkordáty, které neberou odluku v potaz, stejné je to na některých zámořských územích.

Revizi zákona z roku 1905 požaduje ze špiček například šéf bezpečnosti a žhavý prezidentský kandidát Sarkozy, který by tak rád zřejmě získal kontrolu nad muslimským obyvatelstvem. V knize Republika, náboženství, naděje píše tento jestřáb, jenž nechvalně proslul vysláním těžkooděnců proti rebelujícím obyvatelům chudých pařížských periferií, že azylanti z muslimských zemí jsou chudí a proto by měl stát vypomoci se stavbou mešit. Ty zatím financuje hlavně Saúdská Arábie, platící za radikála.

Náboženství tvoří ve Francii nově důležitou otázku, protože tu žije na pět milionů muslimů, tedy osm procent obyvatel. Pomoc při stavbě mešit by podle části politické scény omezila vliv radikálních duchovních.

Neobnovujme mezi Francouzi náboženské války, jež otrávily 19. a část 20. století, řekl pro pondělní vydání listu Le Figaro šéf poslanecké sněmovny Jean-Louis Debré, který je stejně jako prezident Dominique de Villepin proti revizi zákona. Vztah Paříže a Vatikánu je neutrální.

Striktní odluku státu a církve mají kromě Francie třeba v Nizozemsku a USA. Anglikánská církev v Británii je státní církví, kdy monarcha je zároveň hlavou věřících, čímž ostrovní království vytlačilo vliv Říma. ČR po Rakousku-Uhersku zdědila přímou vazbu na církev, přičemž po puči z roku 1989 se církev více či méně snaží o získání majetků. Dohled nad frátery má v Dánsku ministerstvo pro církevní záležitosti, které může jmenovat a propouštět kněží. Finská vláda platí za nejvyšší autoritu místní pravoslavné církve a luteránská shromáždění schvaluje prezident a parlament. Státní univerzity v Itálii nemají teologické fakulty, ale poplatník se může rozhodnout, jestli část jeho daní půjde církvi. Mzdy duchovním přestalo vyplácet roku 1983 Nizozemsko, rakouské církve jsou financovány z církevních daní, které platí věřící. Pravoslavné Řecko upravuje všechny církevní záležitosti, včetně vnitřní struktury.

7. prosince 2005, (vrv, čtk)
Haló noviny 7.12.2005


Klaus podepsal novelu zákona o církvích

PRAHA – Prezident Václav Klaus podepsal novelu zákona o církvích a zároveň odepsal předsedovi České biskupské konference Janu Graubnerovi, který mu před nedávnem zaslal dopis, ve kterém žádal, aby prezident novelu nepodepisoval.

V dopise se uvádí: Vaší žádostí jsem se pozorně zabýval a k Vašim argumentům jsem při svém zvažování přihlédl. Přesto jsem se – po zvážení všech okolností – rozhodl zákon podepsat. Ve svém dopise argumentujete, že novela obsahuje tytéž sporné body, které před dvěma lety vyškrtl ze zákona Ústavní soud. Podle mých analýz tato novela ta ustanovení, která byla zrušena Ústavním soudem, neobsahuje. Ústavní soud nezrušil ustanovení par. 16 odst. 1 zákona o církvích (Návrh na evidenci orgánu … nebo řeholní a jiné církevní instituce jako církevní právnické osoby podává orgán registrované církve…), naopak jej výslovně potvrdil. A to je jediné ustanovení zákona, které vymezuje okruh evidovaných osob. Chápu spor kolem tohoto zákona jako spor o to, zda mohou církve zakládat právnické osoby podle jiného režimu než všechny ostatní subjekty vykonávající v naší zemi stejné či obdobné činnosti. Moje odpověď na to je jednoznačná, ne.

To není v rozporu s tím, že církve mají právo zřizovat své vnitrocírkevní orgány nezávisle na státních orgánech. Státní orgány se do vnitřní struktury církví vměšovat nesmí. To také – podle mého čtení zákona – tato novela neumožňuje. Tato novela 'pouze' předpokládá, že právnické osoby, které mají podle našeho právního řádu jistá práva a povinnosti, jsou něco jiného než vnitřní orgány církve. Chtějí-li se vnitřní orgány církve stát právnickými osobami i navenek, není to již jen vnitřní věcí církve. Obecně přece musí platit, že právnické osoby musí být subjekty podle českého právního řádu, a ne subjekty vzniklé podle vnitřních předpisů či pravidel například jednotlivých církví. Vážím si práce církví na poli vzdělávání, dobročinnosti či zdravotnictví, což jsou aktivity, které církve – kromě své vlastní duchovní činnosti – rozvíjejí ku prospěchu celé společnosti. Tyto aktivity ale musí být vyvíjeny podle obecně závazných předpisů českého právního řádu. Na tom není nic omezujícího či restriktivního. Píšete také, že jako garant demokracie bych neměl podepsat zákon prosazený politickou levicí. V tomto smyslu musím říci, že jako prezident především musím respektovat vůli svobodně zvoleného parlamentu bez ohledu na to, že v něm nyní má převahu politický směr, za jehož stoupence se nepovažuji. Toto není první případ. Jen za poslední půlrok jsem např. mezi desítkami jiných podepsal čtyři zákony podpořené pouze levicí, i když jsem o nich měl velmi kritické mínění. Úkolem prezidenta není bojovat s některým politickým směrem zastoupeným v parlamentu.

Vážený pane arcibiskupe, o Vašich námitkách jsem dlouho přemýšlel, protože si Vašich názorů a postojů velmi vážím. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jsem se tentokrát rozhodl odlišně, než byste si přál.

7. prosince 2005, (haš)
Haló noviny 7.12.2005


Na margo

Sto rokov francúzkeho rozhodnutia neplatiť šamanov, u nás neberie príklad. Na Slovensku robíme všetko pre to aby boli platení čo najlepšie. História však ešte nekončí a Európa už nie je v cirkevnom chomúte.

Kým vo Francúzku sa niektorí chcú líškať cirkvi, V ČR prezident V. Klauus pred ňou nepadá na kolená a nehrozia mu na ních mozole, ako niektorým naším politikom.


Copyright © 2000—2005 Spoločnosť PROMETHEUS, Štefánikova 4, 811 05 Bratislava Bankový účet: 11481540 SLSP Bratislava, NK 0900
Adresa elektronickej pošty:
humanist@pobox.sk