SVETSKÉ LISTY home page SECULAR LETTERS
O nás Klerikalizmus Rôzne Názory ENGLISH 
Múdrosť a tolerancia sú dve najdôležitejšie cesty k slobode
 
 
 
Názor humanistu

Náboženstvo


[6. 4. 08]

Silo (Mario Rodríguez Cobos)

Z knihy Poľudštiť zem, 3. časť - Ľudská krajina

  1. To, co se říká o věcech a událostech, nejsou věci ani události samy, ale jejich "obrazy", které s nimi mají společnou určitou strukturu. Díky této společné struktuře lze o věcech a událostech mluvit. Na druhou stranu nelze takto mluvit o samotné struktuře, neboť je to struktura toho, co se říká (stejně jako struktura věcí a faktů). Jazyk tedy může ukazovat na to (ale nikoliv mluvit o tom), co "zahrnuje" všechno (dokonce i samotný jazyk). To je také případ "Boha".
  2. O Bohu bylo řečeno mnohé, ale to všechno se jeví se jako vzájemné protimluvy, jakmile se ukáže, co bylo opravdu řečeno, co se tvrdí, že bylo řečeno.
  3. O Bohu nemůžeme říci nic. Lze pouze hovořit o tom, co bylo o Bohu řečeno. Mnohé o něm bylo řečeno, a mnohé lze říci také o tom řečeném, aniž bychom nějak pokročili, pokud jde o téma Boha, co se Boha samotného týče.
  4. Nezávisle na těchto jazykolamech, náboženství mohou být velice zajímavá, pokud ale usilují, aby k Bohu ukazovala spíše, než o něm hovořila.
  5. Ale náboženství ukazují to, co existuje v jejich krajinách. Určité náboženství tedy není ani pravdivé ani lživé, neboť jeho význam není logický. Jeho hodnota spočívá v typu vnitřního registru, který vyvolává, v souladu krajin toho, co se chce ukázat, a toho, co se skutečně ukazuje.
  6. Náboženská literatura obvykle odkazuje do vnějších i lidských krajin, a charakteristické rysy a atributy bohů nejsou nezávislé na těchto krajinách. Nicméně, i kdyby se tyto vnější a lidské krajiny změnily, náboženská literatura může přetrvávat do nových dob. Na tom není nic překvapivého, neboť i nenáboženská literatura různého druhu se také těší živému zájmu a živým citům v dobách velice vzdálených. Ani trvání v čase neříká mnoho o "pravdě" nějakého kultu, protože formality a společenské obřady přecházejí z jedné kultury do jiné a dodržují se, i když už nejsou známy jejich původní významy.
  7. Náboženství se rychle šíří v určité lidské krajině a v určité historické době, a tehdy se obvykle říká, že se Bůh "zjevuje" člověku. Ale aby v určitém dějinném okamžiku bylo takové zjevení přijato, musí se ve vnitřní krajině člověka cosi přihodit. Tato změna byla obyčejně vysvětlována "z vnějšku" člověka a umisťovala se do vnějšího nebo společenského světa, což bylo ku prospěchu určitých aspektů, ale ke škodě chápání náboženského fenoménu jako vnitřního registru.
  8. Ale náboženství se sama prezentovala jako něco vnějškového a tím i připravovala půdu pro uvedené interpretace.
  9. Když hovořím o "vnějším náboženství", nemíním tím psychologické představy promítané do ikon, obrazů, soch, staveb, relikvií (které odpovídají vizuálnímu vnímání). Nemíním tím ani projekci do chvalozpěvů, modliteb (vlastních auditivnímu vnímání), ani projekci do gest, postojů a obracení těla do různých směrů (což je vlastní kinestetickému a cenestetickému vnímání). Neříkám konečně ani to, že nějaké náboženství je vnější proto, že má svaté knihy nebo svátosti a podobně. Ani neoznačuji nějaké náboženství za vnější proto, že svou liturgii spojuje s nějakou církví, nějakou organizací, nějakými kultovními dny, nějakým fyzickým stavem nebo věkem věřících k provádění určitých úkonů. Ne, způsob, jakým stoupenci toho či onoho náboženství bojují světsky mezi sebou a přisuzují druhé straně různý stupeň modloslužebnictví proto, že dává přednost určitému typu představy, s kterou obě strany pracují, nemíří k podstatě věci (kromě toho, že ukazuje naprostou psychologickou nevzdělanost účastníků sváru).
  10. "Vnějším náboženstvím" nazývám každé náboženství, které se snaží hovořit o Bohu a boží vůli namísto toho, aby hovořilo o tom, co je náboženské, a o vnitřním záznamu člověka. Přesto by opora ve zvnějšněném kultu měla smysl, kdyby věřící takovými praktikami sami v sobě probouzeli (byli schopni odhalit) přítomnost Boha.
  11. Avšak to, že náboženství dosud byla vnější, odpovídá lidské krajině, v níž náboženství vznikla a rozvíjela se. Možná vznikne nějaké vnitřní náboženství, případně se různá současná náboženství mohou přeměnit ve vnitřní proto, aby přežila. Ale k tomu dojde jen natolik, nakolik bude vnitřní krajina připravena přijmout nové zjevení. Ve společnostech, kde se lidská krajina mění tak drasticky, že je krajně důležité mít nějaký vnitřní záchytný bod, už to začíná být patrné.
  12. Vše, co se dosud říkalo o náboženstvích, je dále neudržitelné. Odpůrci i obhájci různých náboženství nepostřehli změny, které proběhly uvnitř člověka. Pokud někdo v minulosti považoval náboženství za prostředek tlumící politickou nebo společenskou aktivitu, dnes jim může vyčítat silný vliv právě v těchto oblastech. Pokud si někdo představoval náboženství jako cosi, co vnucuje své poselství, nyní zjišťuje, že se toto poselství změnilo. Ti, kdo kdysi věřili, že náboženství bude trvat navěky, dnes o jeho věčnosti pochybují. A ti, kdo předpokládali jeho brzký zánik, překvapeně přihlížejí dravému vpádu různých nových forem, otevřeně i skrytě mystických.
  13. Jen velmi málo lidí v této oblasti tuší, co přinese budoucnost, protože jen málokdo se snaží pochopit, kam směřuje lidská intencionalita, která jednoznačně přesahuje každého jednotlivce. Chce-li lidstvo, aby něco nového "dalo o sobě vědět", je to proto, že to, co se chce ukázat, již působí ve vnitřní krajině lidstva. Ale změna vnitřního registru člověka v příbytek nebo krajinu nějakého transcendentálního pohledu či intence nespočívá v požadavku být zastáncem určitého pojetí boha.

Český překlad: Humanistické hnutí 1997-2001


Na margo

Silo je literárny pseudonym M. R. Cobosa (Mendoza 1938, Argentína).

V roku 1993 mu udelila moskovská Akadémia vied čestný doktorát

Jeho spisy inšpirovali vznik nového humanizmu, ktorý sa z Argentíny rozšíril sa do celého sveta. Jeho humanistický dokument sa stal programom pre viacero humanistických politických strán.


Copyright © 2000—2008 Kontaktná adresa:
Spoločnosť PROMETHEUS
Pod Bánošom 14
974 11 Banská Bystrica
Bankový účet: vo VÚB č. 2373806858 / 0200
Adresa elektronickej pošty:
humanist@pobox.sk