SVETSKÉ LISTY home page SECULAR LETTERS
O nás Klerikalizmus Rôzne Názory ENGLISH 
Múdrosť a tolerancia sú dve najdôležitejšie cesty k slobode
 
 
 
Prečítali sme u iných
POZOR NA KRYPTOKOMUNISTY!
O. Fiedler

Naši senátoři nezaváhali, nabiti příslovečnou nesmírnou občanskou odvahou a společenskou odpovědností, inspirování patrně Bismarckovým zákonem proti socialistům z 19. století a činností McCarthyho v Komisi pro vyšetřování neamerické činnosti z 50. let XX. století, navrhli zákon zakazující propagaci komunismu. Podle francouzského naučného slovníku Le petit Larusse illustré z r. 2001 komunismus představuje doktrínu prosazující zákaz soukromého vlastnictví ve prospěch vlastnictví kolektivního, slovník připomíná komunismus primitivních společností, ideje Platona, Morellyho, Mesliera, Babeufa, Tristana, Weitlinga, konečně Marxe a Engelse, kteří odlišují socialismus a komunismus. Komunismus uplatňuje zásadu „Každý podle svých možností, každému dle jeho potřeb“.

Předkladatelé se takovými zbytečnostmi nezabývali, komunismus je ztotožňován s předlistopadovým politickým systémem, který je označován jako zločinný, nicméně samy myšlenky této doktríny jsou stále přitažlivé, dnes dokonce i pro mladé lidi a proti tomu se musí něco udělat. V diskusi, která se rozvinula i mimo senát, senátor – evangelický farář Bárta označil komunismus za křesťanskou herezi, tedy za bludařství křesťanského učení. Toho se týká můj skromný, leč upřímný příspěvek.

Semeništěm komunistické ideologie jsou, jak je obecně známo, apertokomunisté – otevření komunisté, na které je dobře vidět, píší do novin, mluví v parlamentu, v evropském dokonce v mnoha řečech, občas vystupují i v televizi, jejich strana se nazývá KSČM, naše bdělé bezpečnostní složky mají tuto organizaci pod kontrolou.

Mnohem větší společenské nebezpečí při šíření této zhoubné ideologie představují kryptokomunisté. Jméno pramení od toho, že se skrývají zejména v kryptách katolické církve a mezi členy KDU-ČSL Těchto se týká mé varující sdělení.

Křesťanské církve po staletí propagují v různé míře Ježíšovy satirické výroky zlehčující význam bohatství, zpochybňující nároky bohatých lidí na vstup do království nebeského (Matouš 19, 16-22, Marek 10, 17-31, Lukáš 6, 20-24, Lukáš 16, 13). Odtud byl a je už jen krůček ke sloganu „Proletáři všech zemí, spojte se!“

Nelze vylíčit, jak zámožné věřící taková hodnocení mrzí a zraňují. Lidé majetní, kteří jsou od starověku až do současnosti proslulí svojí užitečností, dobročinností, čestnými úmysly i příkladným jednáním, byli takto od počátku křesťanství po staletí po stránce etické zcela nespravedlivě segregováni. Například chodský rebel Jan Kozina nestoudně zval svého feudálního nadřízeného ne na světský soud, kde pochopitelně předtím prohrál, nýbrž na Boží soud, kde počítal s vítězstvím, kterého se rok po své popravě dočkal. Po česky řečeno, u lidí zámožných byla již předem zpochybňována jejich morální bezúhonnost. Je naprosto nepochopitelné, jak mohly takové výroky vůbec Ježíše napadnout; patrně žil od bohatých natolik odtrženě, že vůbec nepoznal jejich ničím nenahraditelné hodnoty, především mravní. Pokud ovšem někdo lační jako on na poušti a přátelí se s Janem Křtitelem, který se živil sušenými kobylkami a chodil polonahý v kožešinách, těžko pak může mít potřebnou toleranci k lidem, kteří mají o nějaký ten šesták víc ( Matouš 3).

Je zachycena situace, kdy se Ježíš zúčastnil svatby v Káni Galilejské, kde pořádající byl tak nuzný a neodpovědný, že neměl nakonec dost vína pro svatebčany. Být to nějaký boháč, nechal by ho Ježíš bez pomoci, a měl by pěknou ostudu. Jako syn tesařky projevil Ježíš třídní solidaritu a na prosbu své matky Marie vykonal první zázrak, proměnil vodu ve víno (Jan 2). Kam by se dostali vinaři, kdyby to tak dělal každý!

Evangelista líčí vypjatou příhodu, kde Ježíš vešel do chrámu, vyhnal prodavače a kupující z nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů. Je jasné, odkud si brali marxisté vzor, když schvalovali revoluční násilí (Matouš 21, 10-13).

Po staletí zámožní lidé marně usilovali o očistění své pověsti, narážejí dodnes na bariéru autority Ježíše Krista, který jako člen Trojice reprezentuje nedělitelnou autoritu nejvyšší, tedy Božskou. Podle takové logiky by Bůh dopustil vznik lidí zámožných, aby jim mohl přes svého syna Ježíše Krista seslat své pohrdání a zavržení.

To zdaleka nestačilo. Křesťanský ústřední spis Bible svatá obsahuje v souvislosti s prvými křesťany jasné výzvy k opovrhování mamonem (Matouš 6,19,-6,24), k preferování chudoby, propagují se společné večeře bohatých a chudých, vše ústí do propagace komunistické společnosti (Skutky 2,45), kde se lidé zříkají soukromého majetku. Pod vedením jednoho z přímých žáků Ježíše, jednoho ze zakladatelů církve, pravděpodobně prvého papeže, svatého Petra, byla mezi křesťany prováděna a šířena bezprecedentní sankční opatření, končící smrtí, která dotyčný apoštol uplatňoval vůči prvotním křesťanům, co se nechtěli soukromého vlastnictví vzdát (Skutky 4, 32-5,11).

Apoštol Pavel měl více rozumu, schvaloval třeba otroctví, ale je tvůrcem výroku „Kdo nepracuje, ať nejí“ (2. Tesalonickým 3,10). O štvavém významu tohoto sloganu není pochyb, výrok se stal součástí komunistické marxistické ideologie, mimo jiné Komunistického manifestu .

V dalším spise Nového zákona, tzv. Apokalypse – Zjevení sv. Jana je zachováno množství původních, židovsko-křesťanských nenávistných výroků proti bohatství, proti přepychu nevěstky – kurvy babylonské, alegorii tehdejšího římského impéria. Tehdejší křesťanští, fanatičtí prognostici předpovídají zánik bohatství, přepychu, tedy hodnot, kterých si každý čestný člověk upřímně váží a o které usiluje. Taková proroctví – prognózy – předpovědi mohou pak být analogicky vztahované a zneužívané proti jakékoliv světové velmoci i v současnosti (Zjevení 18,1-24).

Ikonografie posledního soudu často zobrazuje odvádění bohatých všelijakými ďáblíky a satanáši do pekel, nikde nejsou podle těchto vyobrazení do pekel odváděni tuláci, žebráci a jiná odporná a nevzdělaná holota a chamraď. Pohled na taková, přiznejme, někdy umělecky velmi podařená díla může u vnímavých lépe situovaných daňových poplatníků vést ke kolizím, psychickým traumatům. Jsou to obrazy odrazující majetné od uskutečňování podnikatelských záměrů, na konci kterých se může výjimečně objevit i zisk. Strašení boháčů peklem narušuje tržní hospodářství, lidově řečeno neguje imanentní realizační trendy objevující se v průsečíku společensko ekonomické formace.

Další církevní osobnosti vychvalovali chudobu, odmítali sloužit mamonu, vyhýbali se přepychu, požitkářství, což vše ohrožuje přímo podstatu i soudobé tržní společnosti. Co by dělali zaměstnanci klenotnictví, parfumerií, módních závodů, lahůdkářství, dovozci značkových vín, raků a dalších užitečných hodnot?

Za všechny jmenujme svatého Františka z Assisi, obdivovaného papežem Janem XXIII. Dotyčný zběhl z funkce tlumočníka svého otce, úspěšného obchodníka a celý život zasvětil hlásání prostoty a chudoby.

Bohatým byl dáván za vzor rytíř, svatý Martin, když mečem rozetnul svůj drahý plášť, aby polovinou zakryl nahotu jakéhosi nuzáka, který se nedokázal o sebe řádně postarat. Každý svého štěstí strůjce! Ten trhan mohl chvilku počkat a sv. Martin mu mohl po někom poslat nějaké obnošené hadry. Úplně by to stačilo.

V českých zemích se hlásáním protikladu bohatství a chudoby smutně proslavil Mistr Jan Hus. Jeho štvaní zachycené v Postile vedlo později k husitské revoluci a společenskému rozvratu. Husův pomník není třeba bourat, možno ho za vedení profesora Knížáka citlivě přestavět například na sochu Lomikara, osobnosti s příkladným vztahem k tehdejším chodským sedlákům – dnes mimořádně prosperujícím farmářům.

Naštěstí panovníci a vedoucí činitelé evropské společnosti se takovými výstřelky neřídili, Meslier píše o rozumných kardinálech, kteří vše brali jako pohádku o Ježíškovi, na které se dá dobře zbohatnout.

Bohužel tito intelektuálové v purpuru nemohli zabránit tomu, aby lidé nevzdělaní a zbrklí nezačali brát křesťanství doslovně. Mírnější z nich mohli za klášterními zdmi, separováni od ostatních, zcela svobodně praktikovat nejrůznější asketické praktiky, zřeknout se majetku, žít ve vědomé chudobě.

Horší bylo, že někteří křesťané do klášterů nevstupovali, a byli schopni pro své radikální názory jít do konfliktu. Vadila jim zcela nepochopitelně třeba robota, nevolnictví, dlouhá vojenská služba atd. Mimo husity jmenujme valdenské, účastníky německých selských válek, hugenoty a jiné heretiky. To vše bylo laboratoří při tvorbě marxistických názorů na třídní boj.

Smutně se proslavil Petr Chelčický, obchod bral za loupež, vzal doslova přikázání desatera Nezabiješ, odmítal války a vojenskou službu, v Rusku se k němu hlásil hrabě Tolstoj. Dnes propagují pacifistické rejdy Svědkové Jehovovi, říkají si bratři – nejsou to ve skutečnosti kryptosoudruzi?

Uvnitř některých sekt se realizovaly vysloveně komunistické představy o uspořádání společnosti. Podnikatelé ukládající kapitál do habánské keramiky netuší, že tyto drahé nádoby s renesančními motivy vznikaly v tehdejších komunistických dílnách novokřtěnců – Habánů.

Karel Marx v 19. století zcela nepokrytě mluví o křesťanském komunismu, vadila mu víra v Boha, komunismus mu pochopitelně nevadil ani trochu.

V současnosti existují i v naší zemi křesťanské komunity, sdružující se na podkladě komunistických idejí, jsou to vzpomínané kláštery, kam novicky a novicové dobrovolně odevzdávají svůj majetek. Platí se darovací daň? Při úmrtí se platí daň dědická? Nechtějme pomyslet, co by se stalo s tržním hospodářstvím, kdyby si tak počínali všichni vlastníci – daňoví poplatníci a jaké otřesy by to vyvolalo na burze.

Po řadu let u nás pozorujeme, jak vysocí církevní katoličtí hodnostáři se snaží za používání antikomunistických argumentů co nejvíce rozhojňovat církevní majetek. Tento majetek nemá individuálního vlastníka. Účel světí prostředky, antikomunistická rétorika napomáhá komunistickým formám vlastnictví katolické církve.

Je-li tento majetek spravovaný katolickou bankou svatého Petra s formou vatikánského státního kapitalismu, pak by bylo vše v pořádku, ale je tomu tak opravdu, nejedná se o globalizovaný kryptokomunismus? Bude třeba se kardinála Vlka na tyto věci majetkové, které jsou mu vesměs cizí, občas přeptat; věříme, že podá uspokojivé vysvětlení. Kryptokomunistický majetek by měl být urychleně privatizován, což prozíraví církevní představitelé občas dělají.

Vysoce postavení duchovní katolické církve se hájí při nařčení z hamižnosti tím, že peněz by užívali na charitativní činnost. To je nesmysl, co by potom dělala katolická Charita, jaké možnosti, jaký prostor by pak měli zámožní křesťané pro provádění křesťanských činů dobročinnosti a milosrdenství, kdo by pečoval o vdovy a sirotky katolických misionářů? Jak by bohatí mohli při posledním soudu prokazovat své nároky na lidské spasení?

Židé na tom nejsou v tomto směru o nic lépe. Ministrovi zahraničí Svobodovi doporučujeme, aby podobně energicky jako proti Kubě postupoval i proti Izraeli a zasadil se tam co nejdříve nejen o zrušení kibuců, ale i o to, aby tyto komunistické experimenty byly veřejně pranýřovány. Přitom se Izrael bratříčkuje s USA! Židé by se měli poučit, jak se u nás zatočilo se Slušovicemi. Proč ministr Svoboda zamlčel, že Fidel Castro, na kterého stále nasazuje, prošel jezuitskou školou?

Z hlediska chystaného zákona bude třeba si posvítit na svrchu jmenované biblické texty. V ekumenických vydáních se leckde provádějí úpravy, aby Písmo bylo srozumitelné i dnešnímu čtenáři. Při té příležitosti lze rozumně provést změny textů, které jednou provždy zbaví katolickou církev nebezpečí kryptokomunismu..

U takzvaného desatera přikázání Nezabiješ vypustit, případně doplnit. Při válkách proti suspektním vlastníkům zbraní hromadného ničení, při bombardování měst, při používání napalmu letec nemůže za to, že v místě dopadu bomby či rakety se vyskytli lidé.

Přikázání o svěcení sedmého dne zrušit, eventuálně vypustit zmínku o odpočinku hovad. Dodržování přikázání by znamenalo nejen zákazy práce v supermarketech, ale i nedělních dostihů, drožkářských projížděk Prahou, jezdeckého póla a podobně.

Výrok modlitby – otčenáše „Chléb náš vezdejší, dejž nám ó Pane“ (Matouš 6,11) je vhodný jen pro největší nuzáky a bezdomovce, lidé majetní by zase vyšli zkrátka; proto pro ně modlitbu změnit: „Dopřej mi, Bože, hojnosti peněz, abych si mohl kupovat nejluxusnější předměty.“

Karel Marx kdysi napsal, že čím více člověk získává fetišistický svět majetku, tím více ztrácí skutečný svět, svět mezilidských vztahů. Lze doufat, že po schválení připravovaného zákona bude hlásání podobných štváčských provokací navždy zamezeno.

Prevzaté z: Obrys - Kmen č. 46/2005
Domovská stránka pôvodného zdroja


Info

O kryptokomunistoch v katolíckej cirkvi a KDU-ČSL.

Premýšľajme s autorom.


Copyright © 2000—2008 Kontaktná adresa:
Spoločnosť PROMETHEUS
Pod Bánošom 14
974 11 Banská Bystrica
Bankový účet: vo VÚB č. 2373806858 / 0200
Adresa elektronickej pošty:
humanist@pobox.sk