SVETSKÉ LISTY home page SECULAR LETTERS
O nás Klerikalizmus Rôzne Názory ENGLISH 
Múdrosť a tolerancia sú dve najdôležitejšie cesty k slobode
 
 
 
Povedali o sebe
Douglas Adams: Som radikálny ateista

(Interview pro list Americký ateista)

AMERICKÝ ATEISTA: Pane Adamsi, říkají o vás, že jste „radikální ateista“. Hodí se na vás tato škatulka?

DOUGLAS ADAMS: Ano. Osobně si ale myslím, že termín radikální používám poněkud volně, jen kvůli zdůraznění faktu, že jsem skutečně ateista. Jestliže sám o sobě řeknete, že jste „ateista“, stává se, že se vás někteří lidé zeptají: „Myslíte ‚agnostika' – bez vyznání?“ A já jim musím odpovědět, že nemyslím agnostika, ale skutečně ateistu. Opravdu nevěřím, že existuje Bůh – ve skutečnosti jsem přesvědčený, že Bůh neexistuje (mírný rozdíl). Nevidím kolem sebe ani vlákénko důkazu, které by svědčilo o tom, že by nějaký existoval. Je snazší říkat, že jsem radikální ateista, protože tím dávám světu najevo, že to myslím opravdu vážně, že jsem o tom hodně přemýšlel a že je to stanovisko, kterého se držím. Je zvláštní, jak jsou někteří lidé upřímně překvapeni, když slyší můj názor vyjádřený tak důrazně. V Anglii, jak se alespoň zdá, jsme se nechali unést od vágního, nanicovatého anglikanství k vágnímu, nanicovatému agnosticismu – podle mne znamená oboji touhu nemuset o ničem příliš přemýšlet.

Lidé často říkají: „Není náhodou lepší být raději agnostikem, jen pro případ?“ Pro mě je to ovšem výrazem takové úrovně hlouposti a zmatku, že z podobného druhu konverzace raději rychle vycouvám, než abych do ní zabředl. (Pokud by vyšlo najevo, že jsem se po celou dobu mýlil a že ve skutečnosti Bůh existuje, a pokud by se dále ukázalo, že tenhle druh dogmatického, prospěchářského, pánbíčkářského hnidopišství se mu líbí, tak bych se asi stejně rozhodl, že ho nebudu vyznávat.)

Jiní lidé se udiveně zeptají, jak vůbec mohu tvrdit, že vím, že Bůh není. Není snad víra, ze Bůh neexistuje, stejně iracionální, arogantní, a tak dále, jako víra, že Bůh existuje. Na což odpovídám ne, a to z několika důvodů. Tak za prvé, já nevěřím, že Bůh neexistuje. Nevím, co s tím má víra vůbec společného. Věřím nebo nevěřím své čtyřleté dceři, když mi říká, že ten nepořádek v obývacím pokoji neudělala ona. Věřím ve spravedlnost a poctivou hru (ačkoli vlastně nevím, jak jich dosáhnout jiným způsobem, než že se budeme snažit využít všemožné šance na úspěch). Také věřím, že by Anglie měla vstoupit do Evropské peněžní unie. Nejsem ani vzdáleně ekonomem natolik, abych se kvůli tomu energicky hádal s někým, kdo jím je, ovšem na základě toho mála, co vím, a povzbuzený velice silným vnitřním pocitem se domnívám, že by to byl správný tah, i když se může snadno ukázat, že se mýlím. Tak tyhle případy mi připadají vhodné pro legitimní použití výrazu věřit. Ovšem použito jako krunýř na ochranu iracionálních myšlenek před racionálními otázkami může toto slovo napáchat hodně zla. Takže, já nevěřím, že Bůh neexistuje. Jsem však přesvědčený, že Bůh není, což je naprosto odlišný postoj, který mne zároveň dovádí k mému druhému důvodu.

Nepřijímám v současné době módní tvrzení, že kterýkoli názor je automaticky stejně hoden úcty jako jakýkoli jiný rovnocenný a protikladný názor. Můj názor je ten, že Měsíc je složený z horniny. Pokud mi někdo řekne: „Ale vždyť jste tam nebyl, ne snad? Neviděl jste ho na vlastní oči, a tak je můj názor, že je celý z norského bobřího sýra, stejně platný jako ten váš,“ – pak dokonce nemám právo ani na to, abych s ním mohl jakkoli argumentovat. Existuje něco jako tíha důkazu, a právě v případě Boha, stejně jako je tomu v případě složení Měsíce, došlo k radikálnímu posunu. Bůh býval tím nejlepším vysvětlením pro celou řadu věcí, jenže teď máme pro tyto věci neskonale lepší vysvětlení. Bůh už není vysvětlením čehokoli, ale místo toho se sám stal něčím, co by samo potřebovalo nekonečné množství vysvětlování. A tak si nemyslím, že přesvědčení o neexistenci Boha je stejně iracionální a arogantní jako víra, že existuje. Vůbec si nemyslím, že tato záležitost volá po jednostrannosti.

AMERICKÝ ATEISTA: Jak dlouho jste nevěřící a co vás k tomuto uvědomění přivedlo?

DOUGLAS ADAMS: Vlastně je to poněkud otřepaný příběh. Jako dospívající kluk jsem byl zanícený křesťan. Vyrůstal jsem ve věřící rodině. Dokonce jsem pomáhal ve školní kapli. Pak jednoho dne, to mi bylo něco kolem osmnácti, jsem šel po ulici a uslyšel jsem pouličního kazatele. Poslušně jsem se zastavil, abych si ho poslechl. Jak jsem tam tak stál a naslouchal, začínalo mi docházet, že říká naprosté nesmysly a že bych o tom všem měl raději trochu pouvažovat.

Řekl jsem to poněkud zkráceně. Když říkám, že jsem si uvědomil, že říká nesmysly, myslím tím tohle: V letech, která jsem strávil studiem historie, fyziky, latiny, matematiky, jsem se dozvěděl (poněkud krušným způsobem) něco málo o pravidlech argumentu, důkazu, logiky, atd. Ve skutečnosti jsme se prostě učili, jak rozpoznat rozdílné druhy logických klamů, a mně najednou přišlo zřejmé, že tato měřítka nejdou uplatnit v náboženství. V náboženském vzdělávání po nás chtěli, abychom uctivě naslouchali argumentům, kterým – pokud by byly použity na podporu názorů, dejme tomu proč byly zrušeny „obilné zákony“ – by se každý vysmál jako hloupým a dětinským a v pojmech logiky a důkazu jako naprosto zcestným. Proč tomu tak bylo?

Inu, v oblasti historie, dokonce i přesto, že chápání událostí i příčiny a důsledku je záležitostí interpretace, byly tyto názory podrobovány zničující křížové palbě argumentů a protiargumentů, a ty, které obstály, byly posléze znovu zkoumány ve světle nových argumentů a logiky dalších generací historiků – a tak dále. Všechny názory nejsou stejné. Některé jsou o hodně silnější, sofistikovanější a lépe podpořené logikou a argumentem než jiné.

Takže jsem již byl obeznámen s fakty a přijímal jsem (jak se obávám) názor, že nelze uplatnit logiku fyziky na náboženství a že se zabývají odlišnými typy „pravdy“. (Teď si myslím, že jsou to hloupé žvásty, ale abych pokračoval…) Co mne však ohromilo, bylo uvědomění, jak jsou argumenty ve prospěch náboženských, myšlenek chabé a hloupé vedle robustních argumentů něčeho tak pevně daného jako historie. Ve skutečnosti byly až rozpačitě dětinské. Nikdy nebyly podrobeny otevřeným výzvám, což je zcela normální postup v jakékoli jiné oblasti intelektuálního úsilí. Proč ne? Protože by v něčem takovém neobstály. A tak jsem se stal agnostikem. A přemýšlel jsem a přemýšlel a přemýšlel. Jenže ve skutečnosti jsem toho nevěděl dost, abych mohl pokračovat, a tak jsem vlastně nedospěl k žádnému řešení. Velmi jsem o myšlence Boha pochyboval, ale prostě jsem o tom nevěděl dost, abych měl dobrý funkční model jakéhokoli jiného vysvětlení života, vesmíru a vůbec, který bych si dosadil na jeho místo. Ale nevzdával jsem se, a snažil jsem se číst a přemýšlet. Někdy kolem svých třicátých narozenin jsem narazil na evoluční biologii, především ve formě knih Richarda Dawkinse Sobecký gen a posléze Slepý hodinář, a najednou (myslím, že to bylo při druhém čtení Sobeckého genu) mi to všechno zapadlo na místo. Ta myšlenka byla sama o sobě neuvěřitelně jednoduchá, ale zcela přirozeným způsobem vysvětlovala veškeré nekonečné a matoucí složitosti života. Abych pravdu řekl, tak vedle bázně, kterou ve mně inspirovala, působí bázeň, s níž lidé uctivě hovoří o náboženských prožitcích, pošetile. Osobně bych vždycky upřednostnil bázeň z pochopení před bázní z nevědomosti.

AMERICKÝ ATEISTA: Zmiňujete se o svém ateismu v některých svých promluvách („…byla to jedna z mála chvilek, kdy jsem opravdu věřil v Boha“). Vědí o vašem ateismu vaši fanoušci, přátelé a spolupracovníci? Je mnoho lidí z okruhu vašich přátel a spolupracovníků rovněž ateisty?

DOUGLAS ADAMS: Tohle je pro mne mírně matoucí otázka, a myslím, že byste při ní měl brát v úvahu kulturní rozdílnosti. V Anglii kolem toho, že je člověk ateista, moc nenadělají. Snad vás jen mírně bodne osten nepříjemného pocitu z lidí vehementně vyjadřujících to či ono stanovisko, když by možná byla na místě spíš lhostejnost – odtud preferování agnosticismu před ateismem. A přechod od agnosticismu k ateismu si žádá, jak se alespoň domnívám, mnohem větší oddanost intelektuálnímu úsilí, než je většina lidí ochotna vynaložit. Jinak hodně lidí, které znám a s nimiž se setkávám, jsou vědci, a v těchto kruzích je ateismus normou. Hádal bych, že většina mých ostatních známých jsou agnostici a jen pár je jich ateisty. Kdybych se měl pokusit porozhlédnout se mezi svými přáteli, rodinou a kolegy po lidech, kteří věří, že Bůh existuje, pravděpodobně bych hledal mezi lidmi staršími a (abych byl opravdu upřímný) méně vzdělanými. Samozřejmě i zde jsou jedna či dvě výjimky. (Málem jsem napsal, už ze zvyku, „světlé výjimky“, i když v tomhle případě si to samozřejmě nemyslím.)

AMERICKÝ ATEISTA: Jak často se vás snaží fanoušci, přátelé nebo spolupracovníci „spasit“ před ateismem?

DOUGLAS ADAMS: Nikdy. V Anglii prostě nemáme tento druh fundamentalismu. I když to možná není absolutní pravda. Ale (a tady budu strašně arogantní) hádám, že zkrátka takové lidi nepotkávám, stejně jako mám to štěstí, že nepotkávám lidi, kteří denně sledují televizní seriály nebo si čtou bulvární plátky. A jak obvykle reagovat? Nestaral bych se o to.

AMERICKÝ ATEISTA: Čelil jste někdy ve svém profesionálním životě nějakým překážkám kvůli svému ateismu (bigotnost/slepý fanatismus vůči ateistům) a jak jste si s tím poradil? Jak často se vám to stává?

DOUGLAS ADAMS: Dokonce ani vzdáleně. Je to pro mě nepředstavitelná myšlenka.

AMERICKÝ ATEISTA: Ve vašich knihách se vyskytuje pár nenucených narážek na Boha a církev („…téměř dva tisíce let poté, co jednoho člověka přibili na kříž“). Nakolik váš ateismus ovlivnil vaše psaní? Kde (u kterých postav nebo v jakých situacích) jsou vaše osobní náboženské myšlenky vyjádřeny nejpřesněji?

DOUGLAS ADAMS: Náboženství mě fascinuje. (Fascinace a víra jsou dvě naprosto odlišné věci!). Mělo a má natolik nepředvídatelně silný účinek na lidské dějiny. Co je to vůbec? Co představuje? Proč jsme si je vymysleli? Jak je možné, že stále přežívá? Co se s ním nakonec stane? Rád do toho šťourám a rýpu. A vlastně o náboženství celá léta přemýšlím tak usilovně, že celá ta fascinace se musí zákonitě promítnout i do mého psaní.

AMERICKÝ ATEISTA: Jaký vzkaz byste rád poslal svým americkým fanouškům?

DOUGLAS ADAMS: Ahoj! Jak se máte?

Z listu Americky ateista 37, č. I
(interview vedl David Silverman)


Odporúčame
 
Douglas Adams:
Ješte jednou a naposledy stopem po galaxii aneb Losos pochybností

preložila Hana Březáková.Vydalo nakladatelstvo AURORA, Opletalova 8, Praha 1, Praha 2003

Knihy Douglasa Adamsa nájdete aj v slovenských knihkupectvách.


Copyright © 2000—2008 Kontaktná adresa:
Spoločnosť PROMETHEUS
Pod Bánošom 14
974 11 Banská Bystrica
Bankový účet: vo VÚB č. 2373806858 / 0200
Adresa elektronickej pošty:
humanist@pobox.sk